Pouto, jež spojuje skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě a radosti vašich životů. Málokdy vyrostou členové jedné rodiny pod jednou střechou.

Tekla krev. Klapky na očích zůstanou?

11. října 2008 0:00

dnes

Očima Roberta Čásenského

Do české politiky se v noci na včerejšek dostal nový, dosud nepoznaný rozměr - vražda mezi účastníky politické akce. Během dne jsem pak slyšel snad stokrát tytéž otázky. Jak je tohle možné? A kde to skončí?

Odpověď je naneštěstí poměrně prostá. Problém je v tom, že velká část našich politiků nechápe, kde je hranice přípustného. Němčina pro to má krásné slovo „salonfähig“, volně přeloženo „to, co si mohu ve svém postavení dovolit“.

A právě smysl pro to, co je a co není salonfähig, u nás poslední dobou katastrofálně selhává. Pro lidovce je salonfähig, když si bratr předseda neumí týdny a měsíce vzpomenout, odkud, proč a za co měl jaké peníze a kam si je ukládal. Chápal bych takovou benevolenci, kdyby straně předsedal baron Rothschild, u Jiřího Čunka ji nechápu. Netvrdím, že Čunek vzal úplatek. Nevím a nemám pro to žádné důkazy. Ale tvrdím, že pro solidní stranu není přípustné, když její šéf trpí ztrátou finanční paměti.

Pro ODS je salonfähig, že její místopředseda lobboval za zájmy českých podnikatelů (jsme přece Češi, ne?) a ve stejné době si půjčoval peníze od jednoho z nich. Chápu, že si občas politik potřebuje půjčit, ale nechápu, proč straničtí kolegové nevysvětlí svému místopředsedovi, že se pro to rozhodně nehodí člověk, za jehož obchodní zájmy se bere. Netvrdím, že Ivan Langer dostal půjčku výměnou za protislužbu. Nevím to a nemám pro to důkazy. Ale tvrdím, že je pro solidního politika nepřípustné, aby se dostal do takového podezření z konfliktu zájmů.

Pro sociální demokraty je salonfähig, když se jejich předseda přátelí s lidmi, kteří se pohybují po městě s milionem po kapsách a s pistolí, kterou neváhají vytáhnout. To, že po tragédii najednou původního přítele, se kterým chtěl trávit dovolenou na palubě, skoro nezná, vlastně ani moc nepřekvapí. Rozumím, že i politik potřebuje přátele, ale nerozumím, proč rozsáhlá armáda poradců Jiřího Paroubka zrovna před těmihle nevarovala. Netvrdím, že každý, kdo se přátelí s vrahem, je automaticky zločinec, ani že střelba souvisela s jejich kontakty na Paroubka. Nevím to a nemám pro to důkazy. Ale tvrdím, že pro solidního lídra opozice jsou takoví přátelé prostě nepřípustní.

Naši politici poznají, co je a co není salonfähig vždycky jen na soupeřích. To se rozohní, kritizují, vyzývají k odstoupení, nastavují morální zrcadlo. U svých stranických kolegů nevidí nic.

Všechno je špinavý útok, zlá pomluva, novinářská lež.

Proboha, pánové a dámy, proberte se už! Nebo vážně chcete, aby se tohle stalo normou?

P. S.: Ani nejnovější dění, bohužel, mnoho důvodů k optimismu nezavdává. Ráno předseda Paroubek vážným hlasem vyzývá konkurenci a média, ať nepolitizují velkou lidskou tragédii. A odpoledne jeho lidé začnou roznášet staré fotky střelce, na kterých je s politiky od konkurence. Salonfähig? Kdepak, na takové chování se pěkně hodí slovo židovské: chucpe!

 

Autor:

  • Robert Čásenský
Neručím a nenesu zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. Administrátor těchto stránek si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR (např. obsahují vulgární výrazy, nadávky, rasistické, xenofobní či šovinistické narážky), poškozují jméno a útoky na mou osobu.

Copyright © DanielGenesis 2008
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one